rozhovor Václav Vondra

o čáslavském neprofesionálním fotbale jsme vyzpovídali Václava Vondru, osobu nejpovolanější

Popiš nám na úvod, co přesně máš v čáslavském fotbale na starosti?

No teď v létě jsme si trošičku rozdělovali funkce a momentálně jsem tedy sportovním ředitelem FK Čáslav o. s., neboli sport. ředitel pro neprofesionální fotbal. Starám se tudíž o všechny týmy od B-mužů po minipřípravku. V praxi to znamená všechny přestupy a hostování do i z klubu, smlouvy trenérů a hráčů, materiální vybavení a projekt Sportovního střediska mládeže.

Čáslavi se podařilo získat postavení Sportovního střediska mládeže, co to v sobě obnáší a jak těžké to bylo? 

Status Sportovního střediska mládeže – SpSM- znamená, že naše čtyři žákovské týmy hrají žákovskou ligu. Splnit všechny podmínky náročné bylo, ale dokázali jsme to. Výhodu jsme měli ve spolupráci se ZŠ Sadová v Čáslavi, kde máme sportovní třídy. Největší nároky kladla FAČR na trenérské licence žákovských trenérů, zázemí, materiální vybavení. A samozřejmě sehnat 20 hráčů do každého týmu (ročníky 2000, 1999,1998,1997) nebylo jednoduché. Ale díky trenérům, kteří hráče oslovili, se vše zdařilo. No a já trávil prázdniny ježděním po klubech a zařizováním hostování, přestupů nebo střídavých startů. A musím poděkovat všem klubům, že jednání byla korektní a výhodná pro všechny - pro kluby, kterým připravujeme hráče, nás i samotné kluky, kteří se můžou pyšnit tím, že hrají žákovskou ligu s Hradcem, Libercem, Mladou Boleslaví, atd.

Výsledky žáků v první půl sezóně mě mile překvapily. Zejména v nejstarších žákovských kategoriích U 14 a U 15 dosáhli kluci perfektních umístění a bodových zisků (4. resp. 7.místo, za 25, resp. 22 bodů).  U mladších žáků se sčítají výsledky vlastně čtyř utkání (4 x 30 min.). Oficiálně se výsledky nezveřejňují a tabulky nevedou. Neoficiálně se týmy umístily na 10. a 11. místě, ale opravdu bych chtěl zdůraznit, že výsledek není to nejdůležitější. Jde hlavně o poměření s těmi nejlepšími, o získání herní praxe, o individuální dovednosti. A jestli budeme v tabulce čtvrtí, osmí, třináctí je jedno, pokud vychováme hráče. Bohužel se některé rodiče nedaří přesvědčit, aby se od výsledků oprostili.

Musím říci, že soutěž Sportovních středisek z našeho pohledu hodnotíme jako krok kupředu. Mladší žáci hrají 7+1 na polovinu hřiště a dva týmy současně. Vzhledem k počtu zároveň hrajících hráčů a díky hokejovému střídání si všichni kluci zahrají dostatečný počet minut. Nestává se, že by třeba  ten „nejslabší“ kluk nehrál. Starší žáci U 14 a U15 již hrají na velké hřiště, s klasickými pravidly.

Co se tak dozvídám, tak celkově jsou vedením FAČR hodnoceny soutěže SpSM velmi pozitivně. Nicméně od ročníku 2012/13 se počet účastníků sníží na původně stanovených 60 klubů. Opět vypracovávám licenční manuál a musíme projít, spolu se všemi kluby, novým licenčním řízením. Přestože výsledkově jsme na tom velmi dobře (vše se odvíjí od nejstarší žákovské kategorie), není to rozhodující a není nic jistého, ale doufám, že to dopadne dobře pro čáslavský fotbal.

Pro dorost asi šance na Sportovní centrum mládeže nebyla?

Pro dorost jsme ani v létě o licenci nežádali, pouze jsem zkoušel žádat o výjimku hrát Českou ligu staršího dorostu. Nakonec hrajeme krajský přebor, což je třetí nejvyšší soutěž (stejně jako zrušené divize).

A co říkáš tomu, že dříve hrál váš dorost divizi a teď po reorganizaci hraje krajský přebor a je až 10. a mladší dokonce 14. 

To, že hrajeme „pouze“ krajský přebor a ne divizi není podstatné, protože po té reorganizaci je to i nadále třetí a u mladšího dorostu dokonce druhá nejvyšší soutěž. Ale rozhodně nejsem s výsledky dorostenců spokojen. Trochu výsledkově doplácíme na naši politiku, kdy spolupracujeme s ligovými celky, kde máme kvalitní hráče: Ryšána v Hradci, Mlynku, Čerimiho a Strnada v Chrudimi, Kvíčalu ve Spartě. To jsou naši kmenoví hráči a je to pro ně i pro naší „líheň“ úspěch. Navíc teď přestoupil Smutný do Liberce. Protože tito kluci hrají jinde, samozřejmě nám chybí. Proto hraje několik mladších dorostenců za starší dorost, na což právě ti mladší nejvíce doplatili výsledkově. Starší dorostenci měli získat minimálně o devět bodů více, bohužel v některých utkáních zbytečně ztráceli.

Byly neuspokojivé výsledky i jedním z důvodů, proč přišel teď v zimě trenér Jakub Stach, který dříve trénoval muže v divizní z Velimi?  Měl v jeho příchody  tom "prsty" i Jan Holík, který dříve hrál za Čáslav B a dělal Strachovi ve Velimi  asistenta? 

Příchod trenéra Stacha je pro nás jednoznačně krokem dopředu. Naším cílem je pozvednout dorost výsledkově a hlavně kvalitativně. V žácích máme dostatečně kvalitní a početnou základnu, ale u dorostu musíme překonat dvouleté období, kdy máme slabší ročníky. Snažíme se vytvořit na Střední zemědělské škole sportovní třídy a pracovat podobně, jako se nám to daří u žáků. V tom je nám nápomocen právě Honza Holík, který na SZeŠ učí. Od něj jsem věděl, že Jakub momentálně netrénuje a oslovil jsem ho. Pak už to bylo jen otázkou, zda se domluvíme. Vše se doladilo těsně před vánoci.      

Jaké sou výhody a nevýhody toho, že vaše áčko hraje profesionální fotbal? 

Áčko je výkladní skříň každého klubu. A čím větší koláč pro áčko, tím větší kousek si ukousne i mládež a ostatní. Samozřejmě se daleko lépe shánějí hráči - ať mladí tak i třeba do B-týmu. Na druhou stranu na druholigový klub jsou větší nároky a do profesionálního fotbalu se těžko dostávají naši hráči. Přeci jen z 3. nejvyšší soutěže dorostu je mezi profesionály velký skok. A tak naši hráči spíš zásobují okolní divizní celky, což mě osobně mrzí. Myslím, že by si zasloužili větší šanci. Na druhou stranu v B-týmu máme ze 17 lidí jediného na hostování a hrají kluci z „našeho chovu“ (smích). Kromě Hájka, který přišel na přestup z Tempa Praha, všichni ostatní hráli v našem dorostu. A když vezmu několik hráčů v divizích či krajském přeboru a Hejného s Žiakem v A-týmu (i když hrají převážně za Béčko), myslím, že na město velikosti Čáslavi je to úspěch. I když ať děláme, co děláme, nikdy se nezavděčíme všem, což sám jistě znáš ze svých aktivit.

Jaké máš trenérské plány a ambice do budoucna?

Teď se věnuju hlavně funkcionaření, trenérská činnost je na okraji. Zůstala mi už jen jedna přípravka. Přiznávám, že trenérské ambice momentálně nemám, ale baví mě vzdělávání se. Proto jsem si podal přihlášku na Profi-licenci. Jenže ta je časově náročná a nevím, zda půjde skloubit se školou. Měl jsem teď jet v říjnu na týdenní stáž v Feyenordu Rotterdam, ale bohužel to ze zdravotních důvodů mého kolegy, co měl jet se mnou, padlo. Ale pevně doufám, že se to podař příště.

Ahoj Václave,  pojďme na závěr k tvému působení v týmu Tupadly B, kde máš na starosti hlavně góly v síti soupěřů hraní. Jaký si mel pocit z minulé sezony, kdy jste jako Tupadly B moc bodů neuhráli. Nebylo chybou se hrnout do okresního přeboru. Jak hodnotíš teď podzim, myslíš, že jsem vám podařilo z toho sestupu oklepat.?

Pocit nemohl být dobrý, když jsme celý rok trávili na poslední příčce. Jestli postup byla chyba nebo ne, by si mělo vyhodnotit vedení. Je fakt, že já a pár starších kluků jsme byli proti postupu. Věděli jsme, že to nebude taková pohoda jako trojka a čtyřka, ze kterých jsme dva roky za sebou postupovali. Ale fotbalový život jde dál a je důležité, že jsme se rychle dali do kupy a nyní myslím panuje v Tupadlech s výsledky béčka spokojenost (2: místo a 30 bodů). Trenér Karel Mikeš st. staví vedle pár starších hráčů hlavně mladé kluky. Řekl bych, že si mančaft celkem rychle sedl a odehrál slušná utkání. Sám za sebe jsem spokojen, 13 gólů v devíti zápasech je i v trojce dobrý počin. Ale samozřejmě gólů mohlo být podstatně víc.

Tebe měla řada lidí spojeného s Paběnickým dresem? Co tě odválo do konkurenčních Tupadel.

V Paběnicích jsem odehrál asi 13 let, pak šel do Čáslavi. Jenže přetržený křížový vaz, se kterým hraji doteď, mě donutil k návratu do Paběnic. Tam jsem se po jednom konfliktu rozhodl skončit s fotbalem. Nabídka Karla Mikeše staršího mě k fotbalu vrátila a teď každý půlrok končím, ale s blížícími se mistráky narychlo vyřizuju hostovačku z Paběnic a chci zase na hřiště.