body s paběnicemi nám přány nejsou

Tradiční předzápasovou přípravu na 22. kolo OP tentokráte vyplnilo sledování semifinále hokeje se Švédskem. Po II. třetině tak se přemisťujeme do Paběnic, kde hodláme v hospůdce n hřišti dokoukat samotný zápas. Náš řidič michal pavlík už v autě vypráví o svém očekávaném souboji s oblíbeným rozhodčím Procházkou. Než však k němu dojde, sledujeme nervydrásající hokejový duel, domácí paběnice dokonce už oblečeni v dresech.

Těsně po 5. Hodině nastupujeme ve značně oslabené sestavě. Posily nechodí, Honza Procházka je v trestu, Jeskyňka v práci, Johny Růžička zraněn, Raisik na svatbě, Many Mandík v Řecku, Míra Horký se pokouší probojovat do základní sestavy v provinčním týmu VfB Zittau.  Přesto do zápasu nenastupujeme v poraženecké sestavě a po 10 minutách se ujímáme vedení. Dobrou kombinaci vašeho vypravěče s Tomášem Čížkem, už to vypadá, že Komárek zbrzdí, ale jeho střela z kroku z vápna končí odrazem o tyč v síti. Pak nás paběničtí přitlačí a po rohovém kopu se nejlépe zorientuje Jan čunče Růžička. Vyrovnáno.  Vzápětí přichází zřejmě rozhodující moment utkání. Michal Pavlík se osočí na nepřesného pomezního domácích (myšleno z Paběnic, jinak podle výkonu by to nešlo poznat) a za to vidí žlutou kartu. Na to správně reaguje trenér nahlášeným střídáním, ale Michal "týmový hráč"  nepřestává brblat, a než dojde k postranní čáře, rozhodčí procházka tahá červenou kartu. Jestli padla ostřeší slova a na koho, je obtížné posoudit, přesto michal dosáhl toho, s čím do zápasu šel. Bohužel svůj minisouboj prohrál na plné čáře a ještě oslabil svůj tým a hrdině "zmastil" mu zápas. Ale hlavně bude o čem psát. Stačilo počkat půl minuty a pak za klandrem pořvávat na rozhodčího, co  chce. Otázkou je, zda skutečně nešlo o vztahovačnost rozhodčího procházky, kterou prokázal v posledních 5 minutách, ale nepředbíhejme. Aby nebylo těch ran pro kaňkovské dost, přihrávku na čunčete do evidentního ofsídu sice signalizoval hostující pomezní, vzápětí dal praporek dolů, což si rozhodčí Procházka vyložil po svém a nechal Šrámka skórovat. Ten skutečně v ofsídu nebyl, ale o mrtvý se v žádném případě nemohlo jednat, protože v osfídu stojící Čunče se zapojilo do hry tím, že pelášilo za balonem. To už pochodují nervy většině našich hráčů a naštěstí je zchladí poločasové přestávka, kdy jdeme vyčinit našemu milému spoluhráči. Do druhého poločasu nás vítají hromy blesky, ale na naší výzvu k ukončení zápasu rozhodčí nereaguje. Pak následuje naše desetiminutová nekoncentrovanost a dvakrát neobsazený Blahník skóruje. To už víme, že je s námi asi amen a tak začneme hrát konečně trochu fotbal a domácí i rozhodčí  po Komárkově gólu na 4:2 znervózní. Rozhodčí dále v souladu s nařízením UEFA žluté karty pouze hostům.  Další komplikaci domácí 12ce na hřišti přináší gól Víti Dvořáka, kdy je u balonu dříve než vyběhnuvší gólman Vavřička, který ho setrvačností sráží. Světe div se rozhodčí odpíská útočný faul a to už víme, že v paběnicích nám pšenka nepokvete. Pak nastává nevídaná věc, kdy na komunikaci Vašeho vypravěče s Kaučukem na téma, že ve Vrdech bude jistě panovat s výsledkem z paběnic spokojenost, reaguje hystericky rozhodčí tím, že jsou mu Vrdy u prde…le. Aby zasahoval rozhodčí do debat hráčů, to se často nestává. Třeba to tak bylo i u červené Michala  Pavlíka.  Zbytek zápasu už vyhlašujeme bojkot fotbalu a když už komedie, tak pořádná. S paběnickými hráči si ale ruku po zápase  podáme a jdeme do kabin. Byli jsme jim důstojným soupeřem a nebýt pár přehmatů v naší obraně, disciplíně, či ze strany sudích, dalo se v paběnicích bodovat.

Stejně jako na pozdim po nadějném výkonu prohráváme o dva góly, tentokráte 4:2